Měsíc: Listopad 2025

Celkem 1 140 ekonomů, včetně 14 držitelů Nobelovy ceny, zaslalo ve čtvrtek Donaldu Trumpovi dopis v návaznosti na eskalující obchodní spory mezi USA a Evropskou unií. Trump zavedl cla na dovoz oceli a hliníku, ale udělil dočasné výjimky právě Evropské unii, Austrálii a dalším zemím. V roce 1930 1 028 ekonomů vyzvalo kongres, aby odmítl protekcionistický Smoot-Hawleyovský tarifní zákon. Autoři dopisu tento obchodní zákon citují a mnozí ekonomové se domnívají, že právě ten byl jedním ze spouštěcích faktorů Velké hospodářské krize. Dnes se Američané potýkají s řadou nových protekcionistických aktivit, včetně hrozeb odstoupení od obchodních dohod, scestných požadavků na nové tarify v reakci na obchodní nerovnováhu a zavedení sazeb na solární komponenty, pračky, a dokonce i ocel a hliník, které používají američtí výrobci.

Kongres v roce 1930 rady ekonomů nepřijal a Američané po celé zemi zaplatili vysokou cenu. Podepsaní ekonomové a učitelé ekonomie důrazně vyzývají, aby se tato chyba neopakovala. Od roku 1930 se mnohé změnilo, například obchod je dnes pro americké hospodářství výrazně důležitější, ale základní ekonomické principy, jak byly tehdy vysvětleny, již tolik ne. Během své prezidentské kampaně a od nástupu do úřadu Trump vyhrožoval odstoupením od desetiletí trvajících obchodních dohod, včetně Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Trump viní dohodu z toho, že údajně vytěsnila americkou výrobní základnu.

Příslušný dopis podepsali laureáti Nobelovy ceny, včetně lvona Rotha, Richarda Thalera, Olivera Harta, Rogera Myersona a Jamese Heckmana, stejně jako Jason Furman, bývalý předseda rady ekonomických poradců Baracka Obamy a rozpočtový ředitel v administrativě Ronalda Reagana, James Miller. Bryan Riley, ředitel Iniciativy plátců daní pro volný obchod a koordinátor dopisu řekl, že Trump i bývalý demokratický kandidát na prezidenta, Bernie Sanders, před volbami vznesli argumenty proti volnému obchodu, přičemž jejich rétorika ohrožuje rovnováhu globální ekonomiky.

O tom, že lidé potřebují střechu nad hlavou, nemůže být žádných pochyb. Platí to zvláště v zimě, kdy teploty v noci mohou klesnout i poměrně hluboko pod bod nuly. Trendem v naší zemi je pak bydlet ve vlastním, nikoliv například v nájmu či podnájmu. Je to především kvůli jistotě, že nemůžeme být vystěhování, a také protože si můžeme bydlení upravit naprosto podle svého vkusu (samozřejmě v rámci platných zákonů). Je však pravdou, že ceny nemovitostí nejsou zrovna nízké, a neustále stoupají.

Je tedy pochopitelné, že většina z nás nebude mít k dispozici dostatek peněz, abychom si je mohli koupit. Platí to zejména o mladých lidech, kteří si ještě nemohli z pochopitelných důvodů našetřit. Musí tedy najít jiný způsob financování – a tím je zdaleka nejčastěji hypotéka, účelová půjčka určená právě na nákup nemovitosti. Ovšem jako u každé jiné půjčky i zde platí, že součástí splátek jsou i úroky. Přeci jen, je pochopitelné, že i poskytovatel musí na této službě vydělat, a právě úroky a jiné poplatky jsou způsobem, jak toho dosáhnout. Pravdou ovšem je, že úrokové sazby hypoték nebývají zrovna nejnižší. Je proto pochopitelné, že se lidé ptají, proč tomu tak je.

Důvod je zde poměrně jednoduchý – poskytovatel chce co nejvíce vydělat, a zkrátka využívají současné situace na trhu. Vědí totiž velmi dobře, že lidé touží po vlastním bydlení, avšak ceny nemovitostí jsou vysoké. To jim pak umožňuje zvyšovat úrokové sazby, neboť vědí, že lidem, kteří chtějí bydlet ve vlastním, v podstatě nezbude nic jiného, než tuto situaci akceptovat. Samozřejmě funguje i konkurence, a v reklamách vidíme, jak se předhání v tom, kdo nám nabídne nejnižší úrok. Zdálo by se tedy, že se situace lepší, ovšem tak tomu není. Jistě, sníží se základní úroková sazba, avšak naopak zvýší různé poplatky, a celkové RSPN tak vzroste. Proto bychom při sjednávání hypotéky měli dávat pozor i na toto.