S manželem jsme spolu 23 let (z toho 4 roky manželé), je o deset let starší (48) já (38), společné 3 děti (3,10, 14 let). Dům napsaný na mě, ale nevzdá se ho, hypotéka doplacena minulý rok. A teď náš hlavní problém ve vztahu, a to je hraní online hry už deset let. Kdyby si zahrál na pár hodin denně, ale to jsou celé dny. S telefonem v ruce se zavře na WC, kde po něm nikdo nic nebude chtít a je schopný tam sedět i 3 h, potom zajde do kuchyně vezme další hrnek s kávou, zkontroluje situace v domě a jde pokračovat třeba na další 3 hodiny do garáže.
Pak už jen řekne že musí jít do práce a zmizne, a tak je to pořád dokola. Podotýkám, že poslední dítě chtěl hlavně on, a tak jsem na všechno úplně sama. Starší děti odmlouvají a po vzoru otce by nejraději celé dny trávili taky na mobilu a tabletu a povinnosti žádné. Já se skoro každý den musím vztekat a křičet, aby mi někdo pomohl s nejmladším, alespoň jej zabavit hraním, když chci uvařit a nikdo nereaguje. Byli zvyklý od maminky, že vše za něho někdo udělá a zařídí, ale mě už došla postupem času trpělivost. Všechno je na mě a on kromě práce neřeší nic.
Když bouchnu a ozvu se je z toho hádka, že on závislý není a začne mi sprostě nadávat i před dětmi anebo se pustí do děcek, že proč mě neposlouchají, když říkám, že mají něco jít udělat a pak lítají i facky. Zanedbá práci, chodí si, jak chce, šéf mu několikrát vyhrožoval, že dostane výpověď, ale je to marný. Poslední dobou k němu po těch scénách, týdenních tichých domácností už ani nic necítím, a tak jsem začala uvažovat o rozvodu, jenže se bojím, co bude. Vím, že jsem to měla udělat dávno, a hlavně si s ním nepořizovat další dítě, jsem hloupá, ale nějak jsem věřila tomu, že se třeba změní a všechno bude jinak, ale bohužel je to úplně přesně naopak a já se trápím a mám strach z budoucnosti.